Rekonstrukce krajiny Ústeckého kraje

Josef Weinert provozoval kromě pronajaté mýtinské vápenky i vlastní lom a pec na pálení vápna. Tuto svou vápenku otevřel v roce 1871 u silnice vedoucí z Perštejna do Rájova. Dostala proto označení "rájovská", ačkoli se nachází na katastru obce Perštejn.
Roku 1892 ji prodal staviteli Josefu Waldertovi z Karlových Varů. Krátce po začátku první světové války musel být její provoz zastaven. Po krátkém obnovení činnosti po roce 1918 se v ní vápno přestalo pálit v polovině dvacátých let.
Na území osady Rájov byly dvě vápenky. Jelikož však stály v údolí Hučivého pototka u silnice z Perštejna do Vykmanova, byly známé jako "horní a dolní vykmanovská vápenka". Dolní založil v roce 1879 velkoobchodník ze Žatce a poslanec českého zemského sněmu Karel Bernardin.
Produkovala okolo 10vagónů vápna měsíčně.
Na přelomu 19. a 20. století přešla do vlastnictví rodiny Rauových, které patřil velký obchod se stavebním materiálem v Karlových Varech.
V jejím sousedství vznikla z iniciativy společnosti tří přísečnických podnikatelů v první polovině devadesátých let 19. století horní vápenka.
Na přelomu století ji získal již zmíněný stavitel Josef Waldert.
Vápenka byla s přestávkami v provozu až do roku 1915, kdy musela pro nedostatek uhlí přerušit činnost.
Po poválečném obnovení výroby ji v roce 1920 Waldert prodal firmě Hermanna Raua z Karlových Varů.
Obě vápenky se v roce 1927 zmodernizovaly ( v dolní byla zřízena mohutná šestikomorová pec s 60 metrů vysokým komínem a její výroba se zvýšila na 1000 vagónů vápna ročně) a byly v provozu až do druhé světové války.
převzato z knihy : Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku.